Vývoj kancelářského uspořádání a designu od roku 1700 až po současnost
Způsoby, jakými pracujeme dnes, se radikálně liší od těch v době před padesáti lety. Kanceláře již nejsou místem, kde se lidé setkávají pouze kvůli vykonávání práce. Právě naopak – pracovním prostředím jsou dnes často i naše domovy, kavárny či restaurace.
Kde se tedy začíná psát historie designu kanceláří a jejich uspořádání?
První kancelář
Dle několika zdrojů vznikly první kanceláře již ve starověkém Římě. Vykonávala se zde údajně úřední práce po několik staletí. Specializované kancelářské budovy a prostory podobné kancelářím, jak je známe dnes, ale začaly vznikat až v 18. století.
Úplně první kancelářská budova, The Old Admiralty Office, byla postavena roku 1726 v Londýně. Vznikla v návaznosti na rozšiřování Britského impéria a rostoucí objem obchodu mezi Británií a zbytkem světa. Vyřizovaly se zde dokumenty vytvořené britským námořnictvem a nacházelo se zde několik zasedacích místností, které se využívají dodnes.
Úřad Admirality v Londýně
V roce 1729 následovala výstavba East India House na Leadenhall Street v Londýně, který sloužil jako sídlo Východoindické společnosti. V té době již lidé tíhli k tomu mít vzhledem k rostoucímu množství papírování k dispozici centralizovaný prostor, a tak začaly po celém Londýně vznikat další kancelářské budovy.
Design těchto nově vystavěných kancelářských budov si zasloužil zmínku dokonce i ve zprávě britské vlády o rozvržení kancelářských prostor, která uváděla následující:
„Pro intelektuální práci jsou nutné oddělené místnosti, aby člověk, který pracuje hlavou, nemohl být vyrušován; pro mechaničtější práci je však souhra několika úředníků v jedné místnosti pod řádným dohledem vhodným řešením.“
Taylorismus a vznik open space kanceláří
První moderní kanceláře byly obdivuhodné svým až vědeckým přístupem k práci – kladly důraz primárně na efektivitu, což se v rámci designu odrazilo v reglementovaném uspořádání prostoru. Nekonečné řady stolů v jedné jediné prostorné kanceláři představovaly neustálou kontrolu lidí.
Tyto tzv. open offices byly oblíbené převážně na počátku 20. století. Řídily se myšlenkou a pravidly taylorismu – metodikou vytvořenou strojním inženýrem Frankem Taylorem, který je dodnes známý pro maximalizaci efektivity průmyslu.
Taylorův přístup byl ovšem velmi kritizován, neboť nebral v úvahu lidské a sociální prvky a zaměřoval se výhradně na to, aby zaměstnavatelé dosáhli maximální produktivity svých zaměstnanců.
Kancelář inspirovaná Frankem Taylorem
Ve stejné době se ve městech v USA a v některých částech Velké Británie začaly objevovat mrakodrapy určené pro velké množství firem a jejich zaměstnance. Tento nový architektonický fenomén umožnil nepochybně vynález elektrického osvětlení, klimatizačních systémů a také telegrafního spojení, díky němuž již nemusely být kanceláře umístěné přímo vedle továren.
Právě ocelové rámové konstrukce předurčily onen radikálně nový způsob práce a následný rozvoj kancelářského designu jako takového. Historie tohoto oboru vstoupila do nové éry.
Jeden z prvních mrakodrapů v New Yorku
Otevřený pracovní prostor
S rozvojem mrakodrapů a dalších velkých komerčních budov se pracoviště měnila v otevřené prostory, kde se střídaly soukromé kanceláře s pracovními místy typu „open plan“. Nacházely se zde psací stroje a někdy také malé kuchyňky či jídelny pro zaměstnance.
Tento radikální vývoj zhmotnilo otevření nového kancelářského prostoru společnosti S. C. Johnson , kterou v roce 1939 navrhl Frank Lloyd Wright. Jako ostatně většina kanceláří ve 40. letech 20. století byla i tato navržena primárně pro zvýšení produktivity. Na jednom patře bylo umístěno až 200 obchodních zástupců. Nechybělo jasné osvětlení, které zaměstnancům dodávalo energii, či korkové stropy za účelem zvukové izolace.
Open office společnosti C. S. Johnson[5]
Kancelářský design se ve 40. letech 20. století stával hmatatelným a v mnoha městech byl doslova fenoménem. Většina velkých společností začala usilovat o to mít kanceláře, které by odrážely firemní image, často zaměřenou na sílu a dravost. Velká hospodářská krize a následně druhá světová válka však tento rozvoj načas zastavily.
V 60. letech 20. století se objevil nový způsob práce známý jako tzv. Bürolandschaft.
Bürolandschaft
Počátkem 60. let 20. století se pracoviště začala skutečně měnit – sociálnědemokratičtější uspořádání podpořilo lidskouinterakci a spolupráci. Takovéto uspořádání kancelářského prostoru označujeme německým pojmem Bürolandschaft, který v překladu znamená „kancelářská krajina“ Bürolandschaft se stal populární v severní Evropě a postupně se rozšířil do celého světa.
Pracovní uspořádání ve stylu Bürolandschaft
Bürolandschaft prosazoval rozvolněnější přístup k uspořádání kanceláří a kladl mnohem větší důraz na naplnění potřeb zaměstnanců. Pracoviště se tak stala otevřenějším prostorem s pracovními stoly a s jednotlivými týmovými seskupeními, která oddělovaly spíše rostliny než příčky.
Pracoviště se tak stalo také společenským prostorem a spolupráce mezi jednotlivými týmy, které nyní seděly vedle sebe, probíhala pravidelněji než doposud. Díky tomuto progresivnímu modelu seděli zaměstnanci na různých manažerských úrovních v blízkosti, a tudíž více vzájemně spolupracovali. Proto se na Bürolandschaft často odkazuje v souvislosti se zásadami moderního designu kanceláří.
Action office
S následným rozvojem fenoménu Bürolandschaft se začal objevovat ještě jiný přístup k designu kanceláří, známý jako tzv. action office. Tento model se od Bürolandschaftu lišil tím, že zahrnoval různá alternativní pracovní prostředí pro zaměstnance a nabízel větší volnost pohybu a také více soukromí při práci.
Uspořádání kanceláří teď mělo nové cíle – zvětšil se prostor potřebný pro celou řadu modulárního nábytku, který zaměstnancům poskytoval větší soukromí a flexibilitu při práci na daném úkolu. Zatímco byl kladen zvýšený důraz napočet zasedacích místností, pracovní místo jednotlivce se zvětšilo a stalo uzavřenějším. Takovéto uspořádání pracovní stanice sice poskytovalo dostatek prostoru pro práci, avšak vedlo ke snížené interakci mezi lidmi, neboť na sebe zaměstnanci v podstatě neviděli.
Action office
Příliv žen na pracoviště, kde tradičně převládali muži, vedl ve 60. letech 20. století také k nenápadným změnám v uspořádání kanceláří. Pracovní prostředí nyní vyžadovalo větší míru soukromí – mnoho žen požadovalo jakousi překližkovou desku, která zakrývala přední část stolu a nohy. (V roce 1968 deník Observer dokonce zveřejnil článek s názvem „Nechali byste svou dceru pracovat v otevřené kanceláři?“.)
Postupem času se koncept action office vyvinul do té míry, že každý ze zaměstnanců měl svůj vlastní „high“, třístranné vertikální rozdělení, které vymezovalo jejich individuální prostor a které si mohli přizpůsobit podle svých představ. Tomuto konceptu se rovněž připisuje vznik často kritizovaných pracovišť typu „cubicle farm“ neboli kancelářských kójí v 80. letech 20. století.
Action Office
Moře kancelářských kójí
Dostupnost levných, ale efektivních modulárních stěn spolu se zvýšeným důrazem na ziskovost na úkor pracovních podmínek jsou považovány za klíčové faktory, které stály za úplnou proměnou designu kanceláří, kterou utrpěla 80. léta 20. století.
Vznik kancelářských kójí
Robert Prost, který je široce spojován s vývojem modelu action office, se vyjádřil takto:
„Ne všechny organizace jsou inteligentní a progresivní. Spoustu jich vedou hrubiáni, kteří dokážou vzít stejné vybavení a vytvořit peklo. Vytvářejí malé kóje a cpou do nich lidi. Neplodná místa s krysími dírami.“
Douglas Ball, designér přední nábytkářské firmy Haworth, který vytvořil jeden z nejznámějších návrhů tzv. action office, byl z tohoto modelu zpočátku nadšený. Z dokončeného prostoru však posléze vycházel naprosto deprimovaný.
„Šel jsem se podívat na první instalaci systému, šlo o obrovský vládní projekt. Všechny panely byly vysoké sto sedmdesát centimetrů, takže pokud jste neměřili dva metry, nemohli jste se přes ně dívat. Bylo to příšerné – jedna z nejhorších instalací, jaké jsem kdy viděl.“
Neblaze proslulé kóje
V té době už byla škoda napáchána, a tak následovala téměř dvě desetiletí, kdy byli zaměstnanci „uvězněni“ v obřích stěnách obalených látkou. Až rozvoj technologií firmy přiměl, aby se na design kanceláří začaly dívat komplexněji a s větším důrazem na člověka. Kudy se tedy kancelářský design ubírá dál?
Design kanceláří a technologie
S rozvojem technologií se pracovníci stali mobilnějšími a design kanceláří zažívá zlatou éru, kdy se stále více prosazuje tzv. activity-based working neboli pracoviště přizpůsobené danému oboru a konkrétním činnostem.
Spolu s tím, jak se zaměstnanci stávali mobilnějšími, začalo být zřejmé, že mohou pracovat odkudkoli a že již nejsou vázáni na svůj pracovní stůl. Lidé běžně pracovali v kavárnáchči z domova, protože společnosti začaly tyto nové způsoby práce přejímat. Mobilita se tedy stala normou, a tak se v designu kanceláří začal prosazovat tzv. hot desking, kdy zaměstnanci nemají přidělený konkrétní stůl, ale vyberou si jakékoli místo, které je zrovna volné, a tam ten den pracují.
Moderní pracoviště
Vzestup techniky vedl také k vytvoření nových norem v oblasti kancelářského designu, kdy modernější společnosti toužily po zábavných a barevných kancelářích, které by neopomíjely zahrnutí různých prostor, z nichž by si zaměstnanci mohli vybrat. Tím nepochybně předurčily vznik prostoru pro odpočinek na moderním pracovišti.
Rozhodující byl rovněž fakt, aby bylo možné veškeré technologie používat z kterékoli části pracoviště a aby byly pokud možno přirozeně začleněnymezi použitý nábytek a také zařízení, jako jsou obrazovky či digitální tabule. Na pracovištích mimo jiné přibyly prostory podporující kreativitu a nabízející možnosti k odpočinku a vyplnění volného času, například zákoutí s automaty na pinball, beanbagy, stoly na stolní tenis či šipkami.
Design kanceláří dnes
Kancelářský design se neustále vyvíjí a my jsme dospěli do bodu, kdy se moderní pracoviště inspiruje domovem, a to nejen využitím teplých barev, intimního osvětlení či variabilního sezení. Interiéroví designéři se rovněž zaměřují na komfort a well-being zaměstnanců, protože si společnosti uvědomují, že kancelář je důležitým nástrojem, který lze využít k přilákání a udržení si těch největších kapacit v oboru.
V roce 2023 jsme obklopeni nejmodernějšími technologiemi, které nám umožňují efektivně pracovat téměř odkudkoli, kde je k dispozici bezdrátové připojení. Kancelář a domov se spojily v jeden pracovní prostor, který je od situace před pouhými padesáti lety zcela k nepoznání. Chytré budovy a chytré kanceláře navíc umožňují další významné změny – nabízejí nám možnost pracovat flexibilněji či na přechodných pracovištích.
Biofilie, kam se podíváš
Kanceláře firmy Poetizer
Ačkoli trendy přicházejí a odcházejí, touha vnést venkovní prostředí a přírodu do interiérů je stále stejně aktuální. Řada firem tak dnes zdobí svá pracoviště nejen květinami a rostlinami, ale i keříky a občas i živými stromy. Biofilie jako taková jde ruku v ruce s trendem vpustit do kanceláří větší množství denního světla a čerstvého vzduchu.
Asi největší změnou nejen v designu, ale převážně pak v uspořádání pracovního prostředí je tzv. co-working neboli prostor, kde pracuje hned několik firem zároveň a kanceláře sdílí. Mezi nejznámější poskytovatele co-workingových prostor patří například WeWork, jejichž kanceláře dnes najdeme ve většině velkých měst po celém světě. Takto flexibilní uspořádání je totiž pro mnoho firem velice atraktivní.
S novými trendy musí držet krok také výběr kancelářského nábytku. V současnosti se tak klade mnohem větší důraz na ergonomii než na design. A řada firem tuto změnu vítá.
Zdroj: HBR, OfficeDesign, K2 Spaces